TOPlist


Restaurování kamene / Retušování kamene úvod

Retušování povrchů patří mezi závěrečné povrchové úpravy a spadá do  kategorie restaurátorských prací.

Důvody proč provádíme retuše, jsou nejčastěji motivovány snahou podpořit  celistvé vnímání památky nebo její části. Jedná se tedy v zásadě estetické  zhodnocení díla, někdy ale také o potlačení nežádoucích optických defektů,  které znemožňují vnímání památky jako celku.
Nejčastěji jsou prováděny tzv. lokální retuše pouze na konkrétních  problematických plochách a detailech.
Retušemi jsou na památce upravovány zejména nové doplňky, tmely apod.
Někdy jsou retušemi také řešeny problematicky odstranitelné, spíše  neodstranitelné nečistoty nebo kontrasty ploch vzniklé nepůvodními zásahy  do památky.
Materiály používané pro retušování musí splňovat základní kritéria:


-    Použité materiály musí být inertní vůči originálu památky,
-    Materiály by měly být stabilní
-    Retuše by měly být reverzibilní a dobře odstranitelné

V řadě případů, zejména jedná-li se o sbírkové předměty, které nebudou  vystavovány extrémním povětrnostním vlivům, může být retuš provedena v  systému dobře odstranitelného pojiva nebo dokonce pomocí pigmentů bez  pojiva.
Vždy je nutno subjektivně zvážit, jak bude dále s památkou zacházeno a co  má být výsledkem práce.
Retušovaná plocha by měla být zkušenému pozorovateli od originálu  rozpoznatelná, neměla by být zaměněna za originál.
Základní retušovací techniky můžeme rozdělit do několika skupin podle  zamýšleného výsledného efektu, kterého retušemi dosahujeme


•    napodobivá
- doplňuje části malby a stírá rozdíl mezi původním a novým
•    neutrální
- doplňuje neutrálním barevným tónem v souladu s barevným laděním díla
•    lokální
- jde o kombinaci neutrální a napodobivé retuše - barevnost je více  přizpůsobena bezprostřednímu okolí defektu
•    čárková(šrafovaná), tečková
- patrně nejvhodnější kompromis mezi estetickou účinností a respektem k  dochovanému originálu.
•    speciální
- např. s UV indikátory

 

Velmi důležitou úlohu při restaurátorském zásahu přejímá retuš,  která má  hlavní vý¬znam při závěrečných úpravách předmětů. Měla by být provedena  odborně, s citlivým přístupem pro splnění estetické stránky a rovněž s  přihlédnutím k autentičnosti díla. Tím se stává re¬tuš součástí  rekonstrukční koncepce restaurátorského zásahu, tzn. je třeba provést  takové úpravy, které předmět vzhledově přiblíží originálu. V žádném  případě by však neměly vyvolat dojem neporušitelnosti předmětu.
Podle charakteru a způsobu provedení možno retuš označit za neutrální a  napodobivou. Neutrální retuš  se vyznačuje tím, že doplněná místa jsou v  neutrálním tónu, tj. že odpovídají maximálně celkové barevnosti díla.  Obvykle se vychází ze základního barevného tó¬nu.
Napodobivá retuš  může být buď lokální , kdy opravy jsou provedeny v  lokál¬ním tónu, resp. tvaru porušeného místa. Dále je používána retuš  iluzivní , s viditelný¬mi doplňky a opravami poškozených částí. Při ní se  uplatňuje odlišný způsob rukopisu (štět¬ce, dláta apod.) nebo odlišná  povrchová úprava, avšak tak, aby nebyl narušen celkový dojem díla. Retuš  rekonstrukční  se vyznačuje provedením přesné a úplné rekonstrukce formy  nebo dekoru, podle dochovaných předloh nebo odborné studie. Nový doplněk  by se však neměl příliš odlišovat od originálu.

Pro názornost a snazší pochopení jsou dále uvedeny některé praktické  příklady používaných retuší :
a)    Za neutrální retuš možno považovat např. doplňo.vání chybějících částí  knižních listů nebo
tisků novou papírovinou.
b)    Napodobivá lokální retuš je např. oprava poškozené polychromie.
c)    Iluzivní retuš představují např. modelitové doplňky řezbářských prací  na nábytku, doplňky
na porcelánu apod.
d)    Rekonstrukční retuš může být např. obnovení brynýrování na povrchu  hlavně pušky a jiné.