Průvodce syntetickými pryskyřicemi: Výběr pojiva, konsolidantu a laku

Nabídka syntetických polymerů je dnes značně diverzifikovaná. Rozdíly v molekulové hmotnosti, teplotě skelného přechodu a polaritě předurčují každý materiál ke zcela specifickému využití. Následující přehled vám pomůže zorientovat se v chemických skupinách a vybrat ten správný materiál pro váš zásah.

1. Akrylátové pryskyřice: Standard konzervátorské praxe

Akrylátové kopolymery představují nejuniverzálnější skupinu materiálů v současné konzervátorské praxi. Vyznačují se vynikající dlouhodobou stabilitou, odolností proti síťování a výbornou reverzibilitou.

Nejznámějším zástupcem této skupiny je rodina pryskyřic Paraloid (B-72, B-67, B-44, B-48N a další). Vzhledem k šíři jejich uplatnění jsme pro ně zpracovali samostatný technický přehled v článku Průvodce pryskyřicemi Paraloid. V naší nabídce však naleznete i další specifické akryláty:

• Plexigum® PQ 611: Vysoce molekulární polymer na bázi isobutylmethakrylátu. Využívá se primárně jako pojivo pro exteriérové fasádní nátěry a hloubkovou konsolidaci.
• Plexisol® P 550-40 (Degalan): 40% roztok butylmethakrylátu ve speciálním benzínu. Díky nižší Tg (25 °C) tvoří vysoce flexibilní a světlostálé filmy.

2. Polyvinylacetáty (PVAc): Flexibilní a reverzibilní pojiva

Termoplastické homopolymery vinylacetátu jsou neocenitelné při konsolidaci a lepení porézních substrátů (dřevo, papír, nástěnné malby).

• Polyvinylacetát 30: Polymer s nižší molekulovou hmotností. Vytváří roztoky s nižší viskozitou, ideální pro hloubkovou penetraci.
• Polyvinylacetát 50 a PVAc K60: Polymery s vyšším bodem měknutí (u K60 až 145–165 °C). Poskytují vysokou mechanickou pevnost, ideální pro strukturální lepení.

3. Polyvinylbutyraly (PVB): Strukturální lepení keramiky a skla

V oblasti restaurování keramiky, skla a terakoty představují polyvinylbutyraly přední volbu díky vysoké adhezi a minimálnímu smrštění.

• Mowital B 60HH: Etablovaný standard v archeologii. Extrémně pevný.
• Polyvinylbutyral 30: Varianta s nižší viskozitou, často využívaná v antikorozních nátěrech na kovy.

4. Nízkomolekulární pryskyřice a modifikátory

Tyto pryskyřice dokážou opticky dokonale imitovat, a mnohdy i předčít, vlastnosti přírodní damary. Snadno pronikají do mikrostruktury malby a nevykazují tak dramatickou rychlost autooxidace a žloutnutí jako přírodní pryskyřice.

• Regalrez (1094 a 1126): Nepolární uhlovodíkové pryskyřice. Dodávají hluboký lesk a nevykazují žloutnutí ani po desítkách let expozice UV záření.
• Aldehydové pryskyřice (A 81 a A 101): Známé dříve jako Laropal, vyznačují se skvělou smáčivostí pigmentů a stabilitou, ideální pro retušovací barvy a plošné lakování.
• Ketonová pryskyřice N: Tradiční syntetická pryskyřice známá svým vysokým indexem lomu, primární složka pro BEVA 371.
• Kraton G-1650: Lineární elastomer. Jako aditivum se přidává do nízkomolekulárních laků. Výsledný film získává nevídanou flexibilitu a nepraská.

Klíčová tabulka: Rozpustnost a kompatibilita

Správná volba rozpouštědla je zásadní pro hloubku penetrace a rychlost zasychání.