Ve starých bylinářských knihách se uvádí, že smrková pryskyřice byla na nějakou dobu umístěna za účelem zušlechtění do mraveniště, kde prošla procesem přeměny vlivem kyseliny mravenčí.

 

Irminsul (Irminsäule), druh šamanistického světového stromu, byl stromovou svatyní germánských kmenů. Byl to smrk a byl zasvěcen bohu Poseidonovi, jelikož se ze smrku vyráběly lodní stěžně. Ve středověku se pro svou vůni kouřil v očistných a dezinfekčních kadidlech jako prostředek proti epidemiím. Smrková pryskyřice má germicidní účinek a dokáže tak dezinfikovat vnitřní vzduch. Má silnější vůni než jedlová pryskyřice, ale postrádá svěží, často citronový tón jedlové pryskyřice. Při kouření vydává silnou, zelenou, dřevitou vůni.

 

Smrková pryskyřice má posilující, regenerační a regenerační účinek, čímž podporuje zotavení z nemoci. Kouř smrkové pryskyřice sloužil jako ochrana před rušivými vlivy a pomáhá nalézt vnitřní klid, což usnadňuje meditaci. Světle žlutá pryskyřice byla hojně využívána ve středověkém léčitelství pro přípravu léčivých mastí a také pro léčivé kadidla. Pomáhá při vyrážkách a revmatismu. Výhonky hoří svou typickou vůní borovice.