Červené olovo, minium pravé, suřík

! Vázaný prodej, pouze na IČO pro účely restaurování !

Tento produkt se smí prodávat pouze osobám s identifikačním číslem (IČO) a to výhradně pro účely restaurování. Použití je povoleno pouze pro restaurování uměleckých děl a památkově chráněných objektů, a to pouze v případě, že není možné použít náhradní materiály.

Při objednávce nám prosím zašlete vyplněný formulář s jednoznačnými identifikačními údaji o splnění podmínky možnosti prodeje a použití pro vaši osobu.

Formulář si můžete stáhnout zde...

Děkujeme za pochopení. 

Signální slovo: Nebezpečí

Minium, také známé jako „suřík“, je „červené olovo“, produkt oxidace olověných minerálů. Minium získalo své jméno podle řeky Minius na severozápadě Španělska, kde se kdysi ve starověku těžil původní minerál. Název minium byl také aplikován na rumělku, červený sulfid rtuťnatý, ale nyní se používá výhradně k označení červeného oxidu olovnatého.

Červené olovo se v klasickém světě používalo přinejmenším od 2. století n. l.
Červené olovo bylo produktem tavení olověné rudy již od starověku, i když ve středověku se připravovalo zahříváním olovnaté běloby (základního uhličitanu olovnatého) na vzduchu. Červené olovo se nyní vyrábí zahříváním louhu nebo bílého olova po dobu několika hodin při teplotě asi 480 °C. Pigment je jasně červený, má dobrou krycí schopnost a vynikající texturu.
Při vystavení světlu a vzduchu to není zvláště stabilní pigment. I přes jeho zářivou barvu a dobrou krycí schopnost jej nyní umělci příliš nepoužívají, i když je stále k dostání.

Minium je náchylné ke změně barvy v přítomnosti látek znečišťujících ovzduší, jako je sirovodík. Reaguje na některé pigmenty, které obsahují volné množství síry, jako je například špatně vyrobená kadmiová žluť. Neměl by se používat při malování akvarelem, protože při vystavení vlhkosti a světlu může ztmavnout. Po smíchání s olejem (vyžaduje pouze 10% pojiva) je poměrně stálý.